Recyklační podvod

Podvod na spotřebitele je investigativní dokumentární seriál, který ukazuje, jak hrůzné dopady může mít nedbalost a podvádění při výrobě a propagaci oblíbeného spotřebního zboží. Jedním z dílů Netflixu je Recyklační podvod, který poukazuje na to, jak se s recyklací plastů zachází po celém světě, a co se stalo po tom, co Čína přestala být v roce 2017 recyklační popelnicí světa.

Plasty, plasty, plasty....všude kolem nás

V dokumentu Recyklační podvod od Netflixu jsme zavítali do Malajsie, kde nám detailní záběry ukazují na velké množství odpadu (plastu), který byl do Malajsie dovezen z jiných zemí. Dokument poukazuje na to, že odpadu z plastů je tolik, kam jen lidské oko dohlédne - na ulicích, v mořích, řekách a bohužel i díky velkému zamoření plasty i v potravním řetězci. V oceánu bude brzy více mikroplastů než ryb, a globální hrozba stále narůstá.

O řešeních, o kterých jsme se učili, že to napraví, je jen falešný slib. Bohužel, neumíme řešit znečištění plasty. Průmysl vyrábějící plasty nás pěkně podvedl.

Plasty jsou pro nás zásadní, jíme a pijeme z nich, oblékáme si je, nakupujeme s nimi a život zachraňující lékařské nástroje jsou také z plastu. Plasty jsou zázrakem moderního života a pohodlí. Jsou odolné, pružné a laciné. Dají se vyrobit levně a dají se také vytvarovat do tisíce různých velikostí a tvarů. Plastové obaly mají řadu výhod, pokud jde o ochranu potravin a kosmetiky, tudíž se díky této vlastnosti rozšířily po celém světě. Ale ve skutečnosti se plastů úplně nikdy nezbavíte. Plasty jsou trvanlivé, ale také hrozné, protože trvá několik set let, než se úplně rozloží. 

Obavy se také týkají vlivu plastů na naše zdraví, od toho, jak se vyrábějí, po to, jak je používáme. Látky obsažené v plastech, jsou často toxické, a to vyvolává celou řadu zdravotních problémů. A věřte nebo ne, každým rokem se vyrábí stále více plastu. V posledních desetiletích došlo k bouřlivému nárůstu výroby plastů na celém světě. Každým rokem se na celém světě vyrobí více jak 380 milionů tun plastu. Jestli to takto bude pokračovat dále, celý svět bude plný plastů. Proč to, co se stalo trvalou součástí našich životů, se změnilo v obrovský světový problém? Pro odpovědi na tuto otázku se musíme podívat na kořeny vztahu k plastům, jak jsme ho vytvořili a zformovali.

Po léta jsme se dozvídali, že co udělat se všemi plasty je jednoduché, musíme recyklovat. Plastové tašky se nerecyklují, plastové tašky jsou prokletím třídíren odpadů, protože ucpávají stroje. V zařízeních na třídění odpadů se odpad třídí do balíků, ty se pak prodávají výrobcům, kteří ho roztaví a promění v něco, co se dá prodat. Recyklace plastů je odvětví s obratem 37,5 miliardy amerických dolarů za rok 2018.

Tisíce druhů plastů činí recyklaci komplikovanou

Existuje tisíce různých druhů plastů, což činí jejich recyklaci komplikovanou. Každý z nich má jinou chemickou strukturu a dá se recyklovat pouze, pokud není promíchám s jiným druhy. Ve skutečnosti se většina plastů nedá vůbec recyklovat. Ze všech dosud vyrobených plastů se podařilo recyklovat 9 %. Zbytek se zakopal, spálil, nebo je uložený na skládkách. V mnoha zemích se na okraji toků vyskytují smetiště. Voda odpadky odplaví, takže končí v řekách a oceánech. Jako byste každou minutu vysypali kamion plný plastů do oceánu. 

Historie plastů

I když jsou plasty starší, petrochemický průmysl zažil svůj rozvoj až po druhé světové válce. Plasty byly levné a daly se použít téměř na cokoliv. K posunu došlo až u výroby obalů na nápoje u velkých mezinárodních firem, kde došlo k distribuci plastových lahví na nápoje v mezinárodním měřítku. Tak se zrodily jednorázové plasty. Netrvalo dlouho a lahve, obaly a nákupní tašky se začaly povalovat u silnic, dusily naše řeky a zaplavovaly pláže.

Výrobci plastů si uvědomili, že když se jim podaří přesvědčit lidi, že pokud budou lahve recyklovatelné, můžou jich výrobci prodávat víc a víc. 

Sytém na recyklaci používá 7 systémů podle různých kategorií. Pouze systémy 1,2 a 5 jsou recyklovatelné. O další kategorie není téměř zájem.

Čína jako recyklační popelnice světa

Rozvinuté státy přišly s myšlenkou, že je levnější a snazší prodávat plasty do jediné země, a to do Číny. Čína se stala největším místem pro recyklaci plastového odpadu. Čína měla vše, co průmysl pro recyklaci plastů potřeboval. Infrastrukturu, málo placenou pracovní sílu a rozvinutou lodní dopravu, která mohla levně plastový odpad svážet z celého světa. A recyklované plasty byly levnější než ty nové. Zbytek světa byl nadšený z toho, že se zbaví odpadu, a ještě na tom vydělá. Čína řekla, odkoupíme od vás veškerý plastový materiál, že se tím už nebudete muset zabývat. V Číně proto vyrostly tisíce továren na zpracování recyklovaného materiálu. Po 20 let Čína rozšiřovala svou infrastrukturu na recyklaci plastů, bohužel ale náš systém recyklace začal pokulhávat. V roce 2017 Čína odebírala téměř ¾ (72,4%) odpadu. Přebytečný odpad, který nešel recyklovat, pálili a tím způsobili masivní znečištění svého ovzduší. Díky olympijským hrám v Pekingu, byla před zahájením olympijských her přijata úřady opatření, která měla snížit znečištění ovzduší. Olympiáda zvýraznila ekologické problémy. Čína zakázala dovoz plastového odpadu k 18.7.2017. Přestali světu sloužit jako recyklační popelnice. Dopad čínského zákazu se projevil okamžitě. V Americe, v Evropě a po celém světě. Teď se ostatní země snaží prodat odpad do Indie a dalších zemí. Celkový dovoz odpadu v Číně poklesl o 99 %.

Když ne Čína, Malajsie bude taky dobrá.....

Byznys na recyklaci plastů po zastavení v Číně se přesunul do Malajsie. Po celé Malajsii jsou lidé zahlceni odpadem, který teď místo do Číny směřuje do jejich země. Vznikají desítky ilegálních továren na recyklaci plastových odpadů, kde se pálí nepotřebné plasty. Jedním z odstrašujících případů je znečištění ovzduší ve městě Jenjarom. Kvůli vzniku 40 ilegálních továren na recyklaci plastů, mají ilegální továrny za následek až 4 násobný nárůst rakoviny v této oblasti. Obyvatelé malajsijského Jenjaromu vyhlásili obrovskou kampaň za čisté ovzduší. Díky tomu se malajsijská vláda začala o nelegální továrny zajímat a zavírat je. Malajsijská vláda bohužel nechce říci stop všem dováženým plastům, ale otvírá dveře firmám s oprávněním pro dovoz plastového odpadu. Malajsijská vláda slíbila do roku 2030 úplný zákaz jednorázových plastů a v příštích 3 letech zakáže dovoz všech nerecyklovatelných plastů.

                              Růst importu plastového odpadu do Malajsie

Boj s větrnými mlýny v Texasu

Když se jedno texaské město Laredo rozhodlo očistit své životní prostředí, vyvolalo bitvu s několika oponenty. Řeka Rio Grande, která protéká jejich městem, zásobuje vodou 6 milionů lidí podél hranic. Je to jediný zdroj pitné vody a je jednou z 10 nejvíce ohrožených řek na světě. Jedním z důvodů ohrožení je nedostatečná zásoba vody a druhým znečištění. Obyvatelé Lareda si začali všímat, že město zaplavuje obrovské množství plastových tašek. Tašky byly úplně všude. Jen pro informaci - víte, že se ročně spotřebuje kolem 5 bilionů plastových sáčků a tašek, to je 16 000 plastových tašek každou sekundu, což představuje pro výrobce 39 miliard amerických dolarů (neuvěřitelné číslo, nemyslíte?). Jen ve městě Laredo se spotřebuje ročně 120 milionů jednorázových tašek a sáčků. Proto se obyvatelé dohodli, že město vydá vyhlášku zakazující prodej plastových sáčků a tašek. Začalo se organizovat setkání, kterých se zúčastnili i místní obchodníci, kteří se postavili proti tomuto zákazu. Argumentovali tím, že zákaz způsobí místnímu maloobchodnímu hospodářství problémy. Jak se debata vyostřovala, do hry vstoupil další subjekt, zástupce výrobců plastů z Washingtonu. Městská rada v Laredou schválila vyhlášku. Pro vyhlášku bylo 6 hlasů proti jednomu. Díky tomuto zákazu se celé město vyčistilo od plastového odpadu, který znečišťoval celé město. Ale oponenti se nevzdali a pustili se do boje. Obchodníci podali na město žalobu s tím, že porušuje zákon Texas o odpadech, který zakazuje městům, aby regulovala nádoby. Argumentovali tím, že plastové sáčky jsou nádoby. Případ skončil u nejvyššího soudu v Austinu. Soud rozhodl, že zákazem plastových sáčků město porušuje zákon.

V Houstonu se pořádají tzv. "toxické zájezdy"

V Houstonu, několik hodin jízdy autem od Lareda, sídlí druhý největší komplex petrochemického průmyslu na světě, větší je už jen v Saudské Arábii. V Houstonu můžeme vidět, jaký vliv má petrochemický průmysl na zdraví. Pořádají se zde exkurze tzv. Toxické zájezdy, které ukazují turistům, jaký vliv má petrochemický průmysl na komunitu. Zápach, který je tam cítit, je zápach z výroby plastů. Bydlení v blízkosti petrochemického průmysl má velký vliv na zdraví - byl diagnostikován zvýšený výskyt rakoviny, zvýšená úroveň ADHD. Petrochemické společnosti produkují 10 tun plastu každou vteřinu. Jak rostla výroba plastů podél kanálu řeky v blízkosti továrny, začali lidé nacházet plastový odpad i na březích oceánů. Na břehu blízko závodů se pak nacházejí plastové pelety, které vypadají jako potrava pro zvířata, nebo jako semena a ty pak žerou ryby nebo želvy. A rybami se pak živíme i my lidé.

Mikrosplasty, pohroma pro lidstvo

Znečištění oceánů plasty je známé. Odborníci se domnívají, že 8-9 milionů tun plastů končí ročně v oceánech.

O čem se toho ví málo jsou mikroplasty, které se nacházejí úplně všude, ve vodním systému, ve vzduchu až po hlubiny oceánů. I když výzkum mikroplastů v naší potravě je v počáteční fázi, existují důkazy, že mikroplasty mají zásadní vliv na lidské zdraví. Vznikla řada studií o zdravotních vlivech na zdraví, jako je cukrovka druhého stupně a neplodnost. Očekává se, že v příštích 10 letech raketově vzroste výroba plastů. Petrochemický průmysl plánuje expanzi výroby plastů o 150 miliard amerických dolarů více jen v Amerických Státech. Předpokládá se, že objem výroby plastu se do roku 2050 ztrojnásobí!!!

Co tedy s hordou plastového odpadu dělat?

Nabízí se otázka, co můžeme s výrobou plastů udělat? Odpověď existuje, neumíme recyklovat náš životní styl. Recyklace je součástí řešení, ale začít musíme tím, že zredukujeme množství plastů.

Mezi lidmi se šíří snaha přestat používat plasty - říká se tomu život bez odpadů. Ne všichni jsou ale schopni vyloučit plasty ze svého života. Ale změna chování je dobrým začátkem. Individuální chování je skutečně důležité. To, co děláme prostřednictvím malých činů, se sčítá a má velký vliv. Ale nemůžeme toto vše dělat jen sami jako jednotlivci, potřebujeme regulace. Vlády si začínají uvědomovat, co lze udělat - Tunisko zakázalo plastové tašky od 1.1.2020, Nový Zéland zakázal prodej plastových tašek na jedno použití v roce 2019, Keňa - zakázala plastové tašky, vláda v Dillí prosazuje zákaz výroby plastových tašek. Evropský parlament zakázal výrobu jednorázových plastů. Vlády si konečně uvědomují, co lze pro naši planetu a naše zdraví udělat.

Bohužel jen zákazy a lepší chování spotřebitelů, kteří snižují používání plastů, nestačí. Potřebujeme, aby plasty byly bezpečnější, aby chemikálie nebyly endokrinními disruptory, tedy plastové materiály, které neobsahují BPA (bisfenol A). 
Společnosti se snaží najít inovativní řešení využití plastů, nebo investují do bioplastů.

Pokud petrochemické společnosti nesníží výrobu plastů, nebo neinvestují více do likvidace, tato krize hned tak nepomine. Mají více peněz než vláda, a proto musíme najít způsob, jak je donutit vydat více peněz na řešení tohoto problému. Potřebujme, aby zástupci na všech úrovních bojovali proti přílivu plastů, aby byli vzdělaní a věděli o co jde a chápali, že se jedná o globální krizi.

Zdroj: Netflix, Recyklační podvod