Plastová, papírová, nebo bavlněné taška? Která z nich je nejlepší? Odpovědí budete velmi překvapeni.

Plastová, bavlněná, nebo papírová taška? Která z nich je nejšetrnější k životnímu prostředí? Odpověď vás možná překvapí. Ka‎ždá z těchto uveden‎ých tašek má své pro i proti. Pojďme se podívat, jaké dopady mají jednotlivé druhy tašek na přírodu.

Plastová taška

Plasty jsou v 21. století skloňovány ve všech pádech a v negativních konotacích. Ze všech stran slyšíme, že plasty jsou špatné, zahlcují planetu a způsobují nám zamoření řek, moří a oceánů, a díky mikroplastům se dostávají i do našeho potravního řetězce. Jak to tedy s těmi plasty vlastně je?

Podívejme se na úplný začátek skvělého nápadu, který v roce 1959 vynalezl švédský vědec 1959 Sten Gustaf Thulin. Tento vědec přišel s nápadem plastové tašky, která měla nahradit papírové tašky, kvůli kterým se ve velkém kácely stromy. Jeho prvotní myšlenka byla skvělá - najít jednoduché řešení, které odvrátí likvidaci lesů ve velkém. A našel ji - byl to plast, který pro svou výrobu potřebuje jen malé množství vody, trochu ropy, a jeho výroba není energeticky moc náročná.

Vynález plastových tašek, které se budou využívat vícekrát a měly by vydržet léta k používání, byl skvělým řešením. A v době 70 i 80 let tomu tak i bylo. Plastové tašky se nosily na nákupy složené v kabelkách, nebo v kapsách a využívaly se do té doby, dokud se kupujícím taška nerozpadla pod rukama. Jen si vzpomeňte i u nás pár desítek let zpět se také plastové tašky využívaly vícekrát a nebylo pravidlem igelitovou tašku po jednom použití zahodit. Tak kde se tedy stala chyba? Chyba nastala v pohodlnosti uživatelů. Plastové tašky byly dávány zadarmo ke všem nákupům a spotřebitel jednoduše zpohodlněl a naučil se tašky po jednom použití vyhodit. Co začalo jako skvělý nápad švédského vědce, zachránit lesy od kácení pro jednorázové papírové tašky, skončilo kvůli pohodlnosti nás konzumentů zamořením naší planety plasty.
A lze vůbec plastovou tašku recyklovat? Ano, lze, ale recyklací plastové tašky dochází jak ke změně kvality, tak i barvy. A chce obchodník prodávat svému zákazníkovi plastovou tašku, které hraje všemi barvami?

Další otázkou k recyklaci je, co stane s plastovou taškou, kterou odhodíme do směsného kontejneru? Pokud se plastová taška místo recyklace dostane na skládku, doba jejího rozkladu trvá stovky let. V případě její likvidace, tedy spálením, je do vzduchu uvolňováno stejně velké množství uhlíkové stopy, jako samotná plastová taška váží.

Papírová taška

Protože jsme si jako spotřebitelé svou pohodlností zamořili planetu plasty, řekli jsem si, že užívání papírových tašek je lepší varianta než koupě zavrhované plastové tašky. A opět jsme se vrátili zpět k problému ze 60.let, kde díky velké poptávce po papírových taškách se opět kácí lesy, které by nám měly sloužit primárně k obohacování naší planety kyslíkem než jako nákupní taška. A proč není papírová taška taková výhra? Výrobní proces papírové tašky je náročný nejenom na dřevo, ze kterých se papírové tašky vyrábějí, ale jsou energeticky nároční především díky velkému množství vody a energie, které jsou potřeba při její výrobě, kácení a svozu. Nesmíme také opomenout, že při jejich výrobě vznikají velké množství odpadní vody. Nepočítaje, že těžba dřeva není v dnešní době dostatečně kompenzována vysazováním nových stromů.
I recyklovat papírovou tašku nelze do nekonečna. Recyklovat ji lze až 7x, přičemž ale dochází opět ke snížení kvality papíru, a v neposlední fázi recyklace dochází již jen k výrobě plat na vejce, protože vyrobený produkt již neodpovídá kvalitě pro výrobu papírové tašky. V případě, že nedojde k recyklaci papírové tašky a ta skončí na skládce, kde se překryje vrstvou hlíny bez přístupu kyslíku, může se rozkládat i stovky let. V případě, že se papírová taška dostane do spalovny, jejím spálením se do vzduchu uvolní tolik oxidu uhličitého, kolik taška sama váží. A papírová taška váží daleko více jak plastová, tudíž zabere na skládce více místa. Také za zmínku stojí to, že je nelze vícekrát využít, neboť se trhají a jejich opakované využití pro nákup není možné.

Bavlněná taška

Bavlněná taška má svá výhody i nevýhody. Bohužel bavlněná taška i bio bavlněná taška patří k těm méně eco friendly, kvůli vyššímu environmetálnímu dopadu na začátku procesu pěstování. Ten je primárně způsoben velkou spotřebou vody při pěstování bavlníku, zvyšování emisí, což má za následek i zvětšování ozónové díry. Jedním z negativních dopadů papírové tašky je nežádoucí změna krajiny, na kterých se bavlník pěstuje, která je nezanedbatelná. Také její počáteční pořizovací náklady jsou vyšší než u papírové, nebo plastové. Ale mezi její pozitiva patří, že má dlouhou životnost, tedy pokud se člověk o ni dobře stará, je pratelná, a v případě, že se roztrhne, se dá i zašít.

Tašky z materiálu Solubag

Solubag materiál vznikl úplnou náhodou, a to jako vedlejší produkt při výrobě kapslí s čistícími prostředky. Solubag materiál vznikl na základně neropného polyvinylalkohol (PVA) - tato dobře známá látka se používá například k potahování lékových kapslí. Obyčejně se vyrábí z ropy, ale při výrobě materiálu Solubag se žádná ropa nepoužívá. Vzniká tedy ekologicky a zdravotně nezávadná látka. A z této látky vznikají tašky Solubag. Tašky se dají používat vícekrát a jejich primární výhodou je, že se dají rozpustit v horké vodě. Tudíž se nemusíte bát, že když zaprší, tak se vám taška rozpustí. Pokud se vám taška nelíbí, nebo již dosloužila, jednoduše ji rozpustíte v horké vodě (více jak 85 °C). Po rozpuštění tašky z ní zbyde jen vodík, uhlík a kyslík. A s tímto neškodným roztokem můžete klidně zalít například i květiny. Taška se samovolně rozloží v přírodě do 180 dní. Pokud tašku vyhodíte do recyklační nádoby, nedojde k znehodnocení plastového kontejneru, jako tomu bývá například po vhození bio plastů do plastového odpadu.

Jaká taška je nejlepší?

Jaká je tedy rada na závěr? Noste si vlastní tašku, kterou používejte, tak dlouho, jak jen to půjde. A až vám taška doslouží, ať už je to papírová, plastová, látková, nebo taška Solubag, nezapomeňte ji recyklovat.